Kosí „bratři“ se brzo vrátí do přírody

Kos černýJsou to tři týdny co se k nám dostala čtyři malá kosáčata. Mají se čile k světu a už tři dny jsou ve vypouštěcí voliéře, kde si prohlížejí okolí, protože na tomto místě je brzo vypustíme. Ve voliéře mají větvičky stromu, aby se mohly schovat a připevněnou misku s granulemi, na které jsou zvyklí. Protože v přírodě granule pojídat nebudou, mají zde umístěnou také misku s červíky, které zkoumají a je vidět, že jim moc chutnají. Na následujících fotografiích můžete vidět jak kosáčci vyrostli. Nyní jim nezbývá nic jiného, než jim držet palce, aby se jim v přírodě líbilo a zvykli si.

Káně lesní

Káně lesníDo naší stanice se dostala samice káně lesní poražená autem. Našla se u  Zehub. Někomu její osud nebyl lhostejný, a proto se rozhodl ji přivést k nám. Po prohlídce jsme zjistili, že kromě otřesu mozku a nateklého oka nemá žádná další zranění. Ze začátku nechtěla vůbec přijímat potravu ani si nechat ošetřit oteklé oko. Celý příspěvek

Vypouštění mláďat poštolky obecné

Mládě poštolky

Poštolka vypadlá z hnízda

Každé jaro se k nám nejvíce dostávají mláďata poštolek, která lidé nacházejí na nejrůznějších místech vypadlá z hnízda. Často se jedná o parkoviště, parky, továrny, sklady nebo třeba i sídliště. Jejich rodiče se o ně (na rozdíl od pěvců) na zemi nepostarají.

Dokud si poštolky potravu sami nenatrhají, krmíme je pinzetou a nastříhanými kousky masa. Když jsou poštolky schopné si potravu sami natrhat, umisťujeme je do vypouštěcí voliéry, která má stejné parametry jako obvyklé poštolčí hnízdo. Jedná se o zasíťovaný výklenek ve stěně staré budovy statku. Celý příspěvek

Odchov zajíce polního – Pišta a Fišta

Pokud najdete zajíce a potřebujete radu, nepište komentáře ani maily, ale zavolejte 723 64 81 24. Pokud jste zajíčka sebrali omylem, co nejdříve ho vraťte zpět na místo. Mateřský pud je silný a máma ho nezavrhne – toto se někdy trochu zveličuje, aby lidi na zvířata v přírodě nesahali.

A teď již článek o našem odchovu zajíců:

Zajíci v košíku

Pišta a fišta v košíku

Jedno chladné květnové ráno zazvoní telefon a ve sluchátku se ozve mladá slečna, která našla zajíce a samozřejmě je „chuděrky“ ihned sebrala a vzala je domů, aby se trochu zahřáli. Jakto že u nich nebyla máma a nezahřívala je? I když se snažíme provádět osvětu o ochraně přírody mezi mládeží, není v našich silách oslovit všechny. Snažili jsme se jí vysvětlit, že u zvěře v našich lesích jsou osamocená mláďata zcela běžná a na tento způsob života přizpůsobena. Nechtěla to však pochopit – lidé se často takovými výtkami cítí dotčeni. Co naplat. Zajíce jsme si vzali s vědomím, že v lidské péči mají pouze malou šanci na přežití. Celý příspěvek